Dospělost

Většina z nás si myslí, že jsou dospělí, jednoduše proto, že dosáhli požadovaného věku. To by bylo jistě skvělé.  Ale po pravdě, takhle jednoduché to opravdu není. Anebo o sobě s klidem řeknete:
„Ano, jsem dospělý člověk! Skutečně ve všech situacích?“

U přírodních národů nacházíme informace ohledně přechodových rituálů a navíc, přesně stanovených podmínek, které musí být splněny, aby se dotyčný dospělým člověkem stal. Všechno v dané společnosti hraje stejnými kartami.
Tím mám na mysli, že nejen dítě, jež se stává zralým, ví, co a jak má pro toto učinit, nýbrž to dobře vědí
i rodiče a členové kmene.

Když se mladý muž vrátí z několikadenního lovu, v jeho životě se mnohé skutečně změní.

Nejedná se o hru „na dospělost“, on se v noční džungli doopravdy dospělým stává.



Jako příklad ještě uvedu samotnou přírodu. Když kdokoli, ať již květina nebo zvíře dospěje, stane se dospělým díky schopnosti reprodukce. Zakvete anebo počne mláďata.
Pokud mládě pohlavně dospěje, dle konkrétního druhu, odejde dobrovolně nebo bude vyhnáno,
aby si později mohlo založit vlastní smečku, stádo apod. 

Tímto se navždy přetne pomyslné lanko, propojení s jeho matkou, což ale neznamená, že by matku ztrácel – ale jejich vztah se změní. Vyhnat jej konec konců vlastní matka může.
Tato transformace je však činěná pro dobro všech.



Jak je to myšleno?

Je to vlastně jednoduché. V naší západní civilizaci jsme ochotni vytvořit dětem v patnácti letech
občanský průkaz a potom jej v jeho osmnácti letech prohlásíme za dospělého.
Ale vážně se dospělí, tedy starší lidé, k těmto mladým tak i chovají?

Jako příklad uvedu známé věty maminek: „Vždycky budeš mým dítětem.“ Anebo: „Ještě toho musíš
hodně zažít, abys to pochopil.“ „Na tohle jsi ještě příliš mladý.“

Ty věty uvádím z toho důvodu, že dospělost považujeme za pomalý a hlavně dlouhodobý proces.

Matka, i když dítěti bude přes šedesát, se klidně k synovi bude chovat jako k malému děcku.
Nikoli s nějakým zlým záměrem, jednoduše s pocitem, že na to má veškeré právo.
„Já jsem tě porodila.“ „Jsi na světě, jen díky mě.“

Ovšem když se podíváme opět do některých domorodých kmenů, jestliže si mladý bojovník přivede ve svých čtrnácti letech nevěstu, nikdo jej nebude hubovat, naopak, vystrojí mu náležitou oslavu a budou se těšit s ním. Nebudou mu říkat, na lov už jsi starý dost, na sex ještě ne. Na děti ne. Na zápas ano. Atd.



Není to o posouvání hranice dospělosti


Snažím se říci, že dospělost je stav, do kterého se člověk dostane v nějaký konkrétní moment. Není to horizont, jež se budeme celý život snažit zdolat.

Po celou dobu svého „dětského“ života, probíhá proces zrání, který v nějaký konkrétní moment vyústí v dospělost. Je to individuální, přesto se většina vejde do nějakého časového rámce. A od té chvíle, se jedná o dospělého jedince.

Není možné jít na zkoušku do tajgy. Tedy, možné to je, ale stejně jako mladého vlka nezdar bude stát život, mladého indiána bude stát také. Jenže všichni členové jeho rodiny toto vědí a co je nejdůležitější, souhlasí s tím.

Bezpečností, kterou se snažíme uplatnit všude v našem světě, od semaforů počínaje, až po zdravotní pojištění konče, vytváříme bublinu, o níž jsme přesvědčení, že nám umožní více pokusů. Pokusy na zdraví a život.
Dost naivně si myslíme, že obejdeme samotnou smrt. 

Tvrdím, že když dojdeme do bodu, ve kterém máme pocit, že jsme již natolik zralí, abychom se stali dospělými, máme se jimi stát. Ale se vším všudy. Dospělost totiž znamená 100% odpovědnost
za naše činy. 

Nám, v západním světě, připadá normální, že se lidé soudí na základě letáku přiloženého k pračce, neboť výrobce neuvádí, že se do ní nemají strkat živý tvorové. Skutečně jsem již tak degenerovaní, že nikdo nevidí, že bychom měli být schopni vždy vyhodnotit situaci a podle našeho svědomí se rozhodnout,
jak zareagujeme?



Dospělost znamená i přestat svádět vinnu


Na kohokoli z vnějšího světa, na kohokoli s kým nesouhlasíme. Vždyť všechno, co v životě děláme, děláme, protože chceme. Nebo tomu tak není?

Myslím si, že pokud nemůžeme na tuto otázku odpovědět kladně, ještě nenastal čas zařadit se mezi dospělé osoby a měli bychom prostě nadále mapovat proces dospívání. Třeba to jednou přijde.

Pevně věřím, že když tyto řádky čtete, jste již odhodlaní se vydat s lukem a šípem do džungle, případně tam i zemřít. Smrt je přeci neodmyslitelnou součástí života. 

Myslíte si o sobě, že jste dospělí lidé? A pokud ano, jste dospělí v každé situaci?




Děkuju,
Silvia

Pohled na dospělost tady:

Technika Rodiče zde:

Copyright 2021 © All Rights Reserved