Hlaváci vs Srdcáci

Je to pracovní rozdělení, které vysvětluje mnohé postoje a tendence jednotlivých typů. Prosím, neberte to doslovně.
Spíše jen jako možnost pochopit další souvislosti našeho nitra.

Začneme třeba Hlaváky

Mezi Hlaváky řadíme lidi, kteří měli v dětství velmi citlivé nitro a aby se uchránili zásahům z vnějšího světa, povětšinou bolavých, toto nitro, své srdce, pečlivě ukryli.
Vybudovali kolem něj velmi důmyslné, téměř dokonalé, ochranné hradby.

Jejich svět se vystavěl na důležitosti pochopit souvislosti. Mají velice rádi pravidla, zákony, informace, které jsou přehledné a potřebují vše, co zjistí o světě, někam zařadit.
Tento druh vnitřního pořádku jim umožňuje mít pocit, že svůj svět mají do jisté míry pod kontrolou.
Je pro ně bytostně důležité věcem porozumět, pochopit je a díky tomu se k nim postupně mohou, krok po kroku, bezpečně přiblížit.

Dalo by se říci, že když jsou tyto podmínky splněny a není na ně vytvářen tlak, kráčejí pozvolna od hlavy k srdci, a jestliže chtějí, srdce a city projeví.

Právě jasnost v mapování jejich světa jim umožňuje udržovat vnitřní hranice a činí pro ně vnější
svět srozumitelnějším.

Jistou výzvou jsou požadavky jako odevzdání nebo dokonce rozhodnutí bez dostatku informací.


Tento druh spontánnosti jim není blízký. Jejich životní cestou je znovunalezení důvěry v city.
Jestliže se pravidelně věnují práci ve svém nitru, pomalu se začnou přibližovat k bolestem, které jsou ukryté v jejich srdci. A některé mohou zpracovat a rehabilitovat. Jiné naopak udrží po celý život za hranicemi jejich vnímání.

Protože pokud se problém nalézá v hluboké vrstvě nevědomí, či přímo v naší Duši, není možné po celou dobu zachovat lineární logickou linku. Stejně jako není možné za každou cenu držet otěže kontroly.
Některé kroky budou znamenat znovu prožití bolestí a chaosu, kterému se tolik vyhýbají, ale bez jejich “oživení” se dál nedostanou.


Vše vyžaduje čas

Pokud pracujeme ve vnitřním světě a dostaneme se k jakékoli situaci, nelehké, traumatické nebo iracionálního charakteru, většinou potřebují buď extra čas anebo pokládají další a další otázky, aby měli pocit, že situaci mají pod kontrolou.
I toto je důvod, proč některé bolavé zážitky zpracovávají velice dlouho.

Je úplně v pořádku, jestliže chtějí chápat kroky, které se budou dít při vnitřní transformaci. Mnoho z těchto aspektů vysvětlit lze.
Některé chvíle však budou vyžadovat důvěru v průvodce nebo blízkou osobu, ovšem i tady se většinou zpětně dá osvětlit, co se vlastně událo.

Pokud jednají z “hlavy”, aniž by danou cestu cítili, nakonec se ukáže, že jejich rozhodnutí, ač racionální, nemuselo být nejlepším. Vždy je dobré přizvat obě složky ke kulatému stolu, k jednání.


Častým jevem v jejich životě je jangová maminka nebo rodič, před kterým se museli v některých situacích uzavírat anebo nelehké dětství, kdy jejich nitro prožívalo opakovaně hluboké otřesy, s pocity chybějícího láskyplného domova.

Tato bolest byla tak veliká, že svět imaginace, fantazie, virtuální dálky, představují pro tyto jedince svět bezpečný. Skoro jakoby říkali, hlavě se dá věřit neb právě do tohoto prostoru v momentech stresu utíkali.


Jak se dívat na Srdcáky?

Srdcáci v naší zkušenosti se vyznačují srdcem dokořán, které povětšinou cítí všechny bytosti kolem nich.
Mají již od dětství tendenci se propadat do blízkých osob, a tyto projevy jim kromě obrovské empatie
a soucitu, mohou způsobovat pocity chaosu.

Těžko se jim rozlišuje, které věci jsou jejich a které již nikoli. Nasávají stavy svého okolí doslova
jako “houby”. A i přesto tento způsob může být zdrojem jisté izolace, protože mívají tendenci, buď vše považovat za své anebo naopak jejich stavy svádějí na své okolí.
Nebývá pro ně vždy snadné nalézat harmonii, ať již v dávání a dostávání, a také pro ně není lehké identifikovat sebe sama. Avšak právě schopnost rozlišování je jejich cestou k harmonii.

Jejich vnitřní hranice jsou často životním tématem samo o sobě. Protože absence těchto hranic, možná dokonce tendence dívat se na svět očima Jednoty, jim ztěžuje schopnost rozdělovat, rozlišovat, analyzovat a mnohdy i pojmenovat, jak se cítí, co by si přáli, odkud kam by chtěli jít.

Jejich stav se může velice rychle měnit, právě v návaznosti na okolí a s tím, jak se mění nálada, pocity nebo projevy lidí kolem nich. Jednu chvíli jsou šťastni a za chvilku pláčou.

Přesto, že popisuju velmi empatické, citlivé lidi, můžeme se snadno setkat i s jejich ostrým jednáním, převážně proto, že absence nebo nedostatečně vybudované hranice, způsobí jejich přetížení, únavu, vnitřní chaos, a z tohoto stavu pak mohou snadno jednat podrážděně a úsečně.

Práce v jejich nitru je nejčastěji podmíněna jejich pocitům. To znamená, že jako první, potřebují cítit,
že se tomuto člověku mohou se svým trápením svěřit.
Bez důvěry a citu neudělají ani milimetrový krůček.

Další nelehká překážka nastává, když mají detailně popsat, co je trápí.

Hledají odpověď v hlubině svého nitra a ta buď může, či nemusí být nalezena.



A poslední, pravděpodobně i nejtěžší úkol nastává v momentě, kdy jsou postaveni před skutečnost, že vnitřní rovnováha se dá dosáhnout jedině vybudováním dobrého vztahu, srdce hlava.
Stojí před těžkou volbou, protože pro jejich systém to znamená, že mají dovolit vybudovat hranice, v jejich pojetí zdi, které je oddělí od ostatního světa a přinesou tak do jejich života izolaci.

Jestliže jsou připraveni, najde se možnost, jak jim vysvětlit, že nic takového je nečeká. Najde se možnost, jak ukázat kýženou změnu a její výhody, aniž by ztratili tolik ceněné city vůči každému a všemu, s čím se dennodenně setkávají a identifikují.

Je potřeba pomalu přiblížit pojmy, slova, všechny děsivé parametry mentálního světa a vyzdvihnout výhody, které jejich použití v nitru přinese. A navíc, je bezpodmínečně nutné zachovat živost těchto atributů. Tedy ukázat, že i pojmů se je možné dotýkat citem a že nikdo nebude nikoho umrtvovat ani ponižovat.

Jako u každé práce, i tady je naprosto zásadní důvěra, neboť předešlé zkušenosti Srdcařů jsou spojeny s překračováním hranic, v jejich pojetí se znásilňováním křehkého nitra a nucení do věcí, které dělat nechtějí.


A tak přesně naopak od Hlaváků, jejich cesta k rovnováze vede ze srdce k hlavě a úplně stejně jako
u druhé skupiny, je to cesta pozvolná, po které je nasnadě kráčet opatrně a v našem vlastním tempu.


Hlava nebo srdce?

Takhle jednoduché to opravdu není.

Bavíme se skutečně o pracovním rozdělení, kdy ani jedna skupina není lepší, početnější či snad zajímavější, než ta druhá.

Jako lidské bytosti v ideálním případě používáme naše srdce i naši hlavu. Když jedna složka výrazně převládá, není to stav ubližující našemu okolí, potažmo světu, ale především nám samotným.

Samozřejmě existuje mnoho životních cest a některé ještě mají odstíny chaosu, extrémů a nevyváženosti. To je svobodná volba každého z nás.

Dříve či později nastane vhodný čas a daný člověk začne toužit po harmonii a rovnováze, po míru, po citech podpořených myšlenkami a hlava se srdcem začnou hledat vzájemnou spolupráci, aniž by jedna nebo druhá strana měla navrch.

Videa na youtube:

Děkuji,
Silvia

Copyright 2021 © All Rights Reserved