Pro někoho nezbytnost, pro někoho vysněné možnosti a pro někoho jiného nevhodné téma.
Jestliže se pohybujeme v duchovním světě, mnohdy tabu, o kterém bychom se neměli vůbec bavit.

Je to ale opravdu tak?

Když se podíváme na všechno stvořené, viditelné, materiální, hmatatelné, patří do tohoto světa
i reálné peníze.
A je to ve skutečnosti jako se vším – pokud pociťujeme odpor nebo naopak silnou přitažlivost,
právě k penězům – je vidět, že se nás toto téma osobně týká.

To se ale týká každého, můžeme namítnout.
Ano i ne.
Kdokoli z nás, žijící nějaký osobní příběh, neuvěří v neutrálnost dané věci, jestliže
v jeho světě je tato „věc“ nenaplněna.

Co tím myslím?

Jako příklad uvedu člověka, hladovějícího a díky tomu, neustále myslícího na potravu.
Když mu budu vysvětlovat, že jídlo je pouhou iluzí anebo, že není důležité, nebude mi rozumět.
Navíc, když si dovolím tvrdit, že je mi jedno, kdy a kolik a co jím, že nemám ke své stravě žádný zvláštní vztah, může mě považovat za lháře.

V jeho světě, právě v tu chvíli, nic důležitějšího není!
Dokud neukojí základní potřebu, která je silnější než cokoli jiného, jednoduše to nebude moci vidět z jiného úhlu.

Stejné je to i s penězi

Všichni máme stejné množství času. 24 hodin denně. Ani víc, ani míň.
Ovšem pokud ten čas musíme bezpodmínečně věnovat shánění / vydělávání peněz, těžko k nim budeme mít neutrální postoj. 

Až člověk do jisté míry osvobozený od tohoto tématu, se dokáže vzdálit od potřeby hromadit a tento úzký vztah může přestat být závislostní.
Člověk s možností odkládat finance, neboli šetřit, mít nadbytek, začne postupem času uvažovat nad možnostmi charity a bude ochoten se o svoje statky více dělit.

Tady se dostáváme do úzké uličky

Většina oblíbených technik, zabývajících se získáním finanční svobody, mluví o tom, že je nejdříve potřeba změnit vnitřní postoj, čili změnit pocit k penězům.
A na to konto, se mnoho lidí ptá, jak to ale udělat, jestliže mi prostředky opravdu chybí?

Odpovědí je – musíte si představit, jak se cítíte, když peníze máte – prostě jako byste je měl
a takto se cítit nejlépe pořád.

Dobrá rada drahá

To ovšem vůbec není snadné udělat a navíc, aby se tato skutečnost promítla do reality, je potřeba „vysokou vibraci“ udržet poměrně dlouho. Věnovat této snaze každý den, pravidelně, po delší dobu.

A tak se toto niterné programování může snadno stát vlastním mučením. Naše snaha o zlepšení finanční situace, pokud není vidět výsledek, může být zdrojem frustrace.
Povstane v nás otázka:

„Co dělám špatně? Vždyť se tolik snažím?“

Právě tady přichází možnost se potkat s veličinou peněz, jako s něčím, co v nás samotných
má vlastní projev, vlastní život a dá se s tím komunikovat.
V naší společnosti není zcela běžné dovolit věcem, které považujeme za „neživé“, aby žili.

Jak to tedy myslím?

Zkuste si představit, že stejně jako dům, konkrétní hora, auto nebo třeba pramen řeky, i peníze mohou mít svoji energii, čili specifický projev životní síly.

Takže v návaznosti na vás, vaše vlastní peníze – ty, které máte anebo budete mít – mají svůj vlastní odstín. Schválně říkám i ty, které budete mít, protože z pohledu jednoty je čas jen jednou z dalších veličin, stejně jako prostor atd.

Můžete se tedy v celku snadno podívat, jak se vaše peníze cítí, co potřebují, co jim nevyhovuje, co je blokuje, případně, jestli je váš vztah vzájemně prospěšný.

Samozřejmě se v takové konstelaci lidé často setkají s odmítáním peněz nebo jejich pohrdáním. A úplně stejně ten vztah může být nastavený obráceně, kdy je chci a to za každou cenu a hodně.

Ač to může být úsměvné, moje neustálé opakování rovnováhy je i tady nasnadě. Když se dokážu podívat na konkrétní vztah z obou stran, pochopím, co potřebuje druhá strana a díky tomu se mi může podařit tu cestu najít.

V případě peněz, je dobré se zkusit podívat na možnost, že když vyhovím jejich požadavku, přiteče jich ke mně víc. To už by mohla být dobrá motivace k nalezení harmonie.

Co si pod tím představit?

Zase uvedu příklad, neb na těch se to nejlépe vysvětluje.

Moje peníze vysloví, že s mým strachem a lpěním, nemohou vůbec proudit ani dýchat. Když se na ně podívám, třeba jako na ptáky a budu vědět, že se svobodou, kterou jím umožním, se proletí a zase vrátí
ke mně, můžu se víc uvolnit.

Anebo moje peníze vysloví přání, abych je měl radši. Že se jich štítím. Považuju je za zlo.
Mám k nim negativní vztah. Bude to podobné jako např. se psem, kterého mým neustálým odháněním nakonec přesvědčím, aby ke mně nechodil.
I tady je vhodné pokusit se vybudovat mezi námi ztracenou důvěru.

V neposlední řadě jsou peníze neutrální veličinou

Ať už k nim máte vztah jakýkoli, musím zmínit tu důležitou věc, že v zásadě jsou peníze jen projevenou energií a jejich základ je tudíž neutrální.
Každý extrém, v nedostatku či obrovském přebytku, vede zase jen k extrému, jež se projeví v našem vlastním životě.

A proto přát si dostatek, na všechno, co ve svém životě potřebuju, je v pořádku.
Je však určitě vhodné se občas podívat, jestli skutečno to či ono, potřebuju?

V tomto vesmíru opravdu není nic nemožné, přesto z minulosti dobře víme, že mnohá podivná přání, ať už krále Midase, Kupce benátského nebo Fausta, byla draze vykoupena.

A proto si dovolím tvrdit, přejme si s citem, s ohledem na vše, co jest, a nezapomínejme na známé rčení:

„Ty nejlepší věci na tomto světě, se nedají koupit za peníze.“

Video na Youtube zde:

Děkuju,
Silvia