Hranice – naše vnitřní struktura

V minulých letech pro mě, tento tak často používaný pojem, byl ztělesněním něčeho svazujícího
a omezujícího.
V mojí představě o existenci jednoty, kdy jsme všichni propojeni a vzájemně se ovlivňujeme,
podporujeme a doprovázíme, znamenaly hranice rozdělující, nepříjemný řád.

A jako vše má svůj správný čas, když nastal, objevila se přede mnou obrovská hodnota dobře zvládnutých hranic.

Hranice postavené na zdravých základech.

Hranice spojené se Zdrojem a vystavěné právě z této všeprostupující Jednoty.

Co to tedy jsou hranice? Nejsnadněji by se na ně dalo podívat, jako na pomyslné konce průsečíků jednotlivých kružnic. A ještě snadněji: tam kde končím, začíná někdo jiný.

Pokud si představím malé dítě, které se narodí do tohoto světa, narodí se přímo z Jednoty. Z pocitu,
kde vše je vším. A postupně, jak roste, začne se oddělovat, nikoli v pejorativním smyslu, ale jednoduše
si začne uvědomovat, že například jeho ruka někde končí. Začne poznávat své tělo a tedy poznává hranice svého těla.

Potom následuje niterná výstavba jeho světa.

Rodiče mu vysvětlují, co je dobré dělat a co nikoli. Výchovou a povinnostmi mu ukazují, kde chtějí,
aby byly jeho hranice. Dítě si tímto způsobem tvaruje hranice, ve smyslu toto je pro mě, to dělat budu
a toto už nikoli, je to špatné. A pro představu, to špatné je „umístěno“ za jeho hranicemi.  

V dospělém věku už tedy máme vcelku jasně dané hranice. Víme co smíme a chceme a co nikoli.
Je v nás velké množství přesvědčení, názorů, pravidel, programů a v neposlední řadě i strachů,
slepé víry nebo jednoduše preferencí – a tyto všechny tvoří, naše ať vědomé či nevědomé hranice.

Nepříjemný projev hranic nás potká ve chvíli, kdy máme přijaté hranice „z venku“, tedy od někoho,
ale v podstatě nevyhovují našemu vnitřnímu nastavení. Jako příklad použiju třeba představu rodičů
o tom, jaká práce je v pořádku a jaká nikoli. Jestliže ale štěstí dítěte leží za hranicemi těchto nabízených možností, nezbývá mu než se vzepřít, aby mohlo žít naplněný pracovní život.

Hranice, které se snaží nastavit lidské bytosti kdokoli jiný, mají v sobě téměř bez výjimky cizí záměr.

Ať už se budeme bavit o zákonech, které nám jasně říkají, že pokud jste příslušníkem toho kterého státu, musíte ctít zákony dané země. Anebo vezměme jako příklad opět kruh rodiny, ve které abyste dokázali přežít, musíte respektovat její pravidla, které jasně vymezují hranice.

Pokud se nedokážete s danými „hranicemi“ konkrétní země ztotožnit, musíte ji opustit. Pokud nedokážete přijmout „hranice“ konkrétní rodiny, také ji budete muset opustit.

Fyzikální hranice, které jsou určené na planetě Zemi, většinou konflikty nevyvolávají.
Málokdo bojuje se skutečností, že musíme dýchat, že je zde gravitace, anebo že je potřeba pravidelně jíst
a spát.

Naopak se najdou jedinci, kteří i tyto nastavené hranice dokázali posunout, ale není jich mnoho.
Jsou to lidé, kteří se „vymykají“ většině, ať už chodí téměř neoblečení v horách, nejedí žádné jídlo
anebo se dokáží potopit na dvacet minut pod vodu. Přesto i oni hranice pouze posunuli, nikoli odstranili.

Tvárné hranice našeho nitra

A tak se dostáváme ke hranicím, které jsme si vybudovali my sami, na základě našeho nitra a tyto hranice naopak vytvářejí stabilitu, rovnováhu našeho světa.
Je to především z toho důvodu, že tyto hranice jsou tvárné. Stejně jako se každý den měníme my,
mění se s námi i naše vlastní hranice. Nejsou malým, nepříjemným čtverečkem, ale naopak si je můžeme představit, jako třeba obrovské jezero, kterého okraje klesají a zvedají se podle množství
vody anebo daného období.

Já pro sebe často vidím hranice jako letokruhy stromu. Jestliže si představím, že každý je člověk, zvíře, prostě každá bytost, věc, planeta, cokoli v těchto mých hranicích umístěno na některém z letokruhů – nepřicházím jako citlivý člověk o pocit, že mě hranice oddělují.

Můžu mít vše ve svém světě, ale nestává se to ohrožující. Všichni mají přesně tu vzdálenost,
která je pro mne příjemná a navíc, mohou se různě pohybovat, podle potřeby i podle zájmu celku.

Děkuju,
Silvia



Povídání o hranicích tady:

Mapování hranic – malování:

Archivy

Kontakty

Silvia       +420 775 362 796
Martin     +420 777 153 648
E-mail:     skalacenterinfo@gmail.com

FIO účet: 2901754458/2010

Jsme na sítích:

Copyright 2024 © All Rights Reserved