Vnímám , že přišel čas podělit se o radost z darů, které dostávám při cvičení Čchi-Kungu. Jako dnešní téma pro cvičení mi přišla tato otázka "Jaké je to být v sobě?"

Bylo skvělé zvolit si tento záměr a prožít, jaké je to doopravdy, tedy, jak to nyní mám já doopravdy.

Nechal jsem se unášet plynutím pohybů a s každým dalším jsem se nořil hlouběji a hlouběji do sebe.

První mne naplnil stav, kdy jsem viděl a cítil všechny okolo sebe, jako zlaté zářící bytosti.
Cítil jsem se s nimi propojen do jednoty, vnímal jsem je, jako sama sebe a to vše
v naprostém klidu a vlastně i radosti ze setkání, které nebolí.
Slyšel jsem uvnitř jejich přání a bylo by mi naprosto přirozené jim vyhovět, stejně, jako bych naplnil své vlastní potřeby.
Uvědomil jsem si zároveň, jak se se stejnou důvěrou a uvolněním nořím do všeobjímající temnoty mezi námi. Vracelo mi to pocit pevné půdy pod nohama.

Pak jsem uviděl staré spory a bolavé zážitky, jako zlaté hračky, které přesně zapadají na své místo.
Vznášely se přede mnou, jako ryby ve velkém akváriu, uvědomil jsem si, že z tohoto místa - pohledu jsem od nich oddělen a přesto jsou mi nadosah.

Nebolelo mne se jich dotýkat, s dotekem ožívaly a vydávaly zvuky, jako hudební nástroje, mohl jsem se rozhodnout jestli na ně ještě budu hrát, nebo už ne. Viděl jsem vše, čeho se ta hudba dotkne a co způsobí.

Vrátil jsem se svobodně k pocitům jednoty a radosti z oživujícího setkání.

Dnes to byl opravdu transformační Čchi-Kung 🙂

Děkuji,
Martin

P.S. A jak vy nalézáte své pravdy, třeba tu o tom "Jaké je to být v sobě?"