Víte to? Pokud jej totiž neznáte, budete se točit v kruhu. Budete neustále hledat způsoby a řešení, které vám nebudou fungovat. Bod nula je naprosto zásadní schopnost na sebe pohlédnout z dálky.
Ano, vyžaduje to odvahu. Jistou upřímnost. Ale především ochotu se mít o něco lépe. Ať už to ve vašem podání znamená cokoliv.

Všechny problémy světa mají řešení. Každá věc se dá změnit a pokud se na to třeba necítíme, změní se v čase (což je výhoda rčení, že změna je život:)

Jestliže čtete tyto řádky, tak se někde v časoprostoru také nacházíte. Dalo by se říci, že někde více, či méně, uprostřed cesty ke svobodě.

To místo, kde jste právě teď, nazývám bod 0.

Výchozí, defacto startovní čáru.

Protože, ať už je problém jakýkoliv, tkví v čemkoliv, tak vědět, kde jsem, je prvním krokem.

Jako příklad můžu uvést třeba alkohol. Pokud piju hodně a komplikuje mi to život, dá se to urovnat, vyléčit, tedy změnit, jedině když uvidím kde jsem. Jedině, když si přiznám, že piju příliš.
Pokud nenajdu způsob, jak se na svůj život podívat aspoň z části objektivně, je možné, že mě zaplaví pocity viníka nebo oběti. A často moje mysl může vytvořit “skálopevný” názor, já jsem v pořádku, to jen svět kolem mne není:)

Pokud mám nadváhu. Deprese. Nejistotu. Nemůžu se vyjádřit. Jsem na mizině. Osamocený. Vyhořelý. Nemocný.

Může to být cokoliv. 

Velmi pomůže uvědomit si výchozí bod. 

To samotné přiznání je často doprovázeno úlevou. Ono nás totiž stojí hodně sil svou pozici maskovat. Nejvíc sil nás to stojí… sami před sebou:)

A pokud je váš bod 0, bodem, “mám se skvěle”, tak je toto uvědomění v podstatě stejně hodnotné. Můžete díky němu ucítit vděčnost, za to, jak dobře se máte. V jak skvělé fázi života se nacházíte.

Samotné vnímání pocitu, už nemůžu (třeba v práci nebo vztahu), vám může být tou poslední kapkou. Kapkou, která vám dovolí zlepšit svůj život tím, že něco pustíte. Stejně jako bod nula zavírá dveře, dveře i otevírá. 

Cítím se nervózní, protože už bych měla začít. Pořád to odkládám.
Nebo se cítím nesvá, neb “tohle” jsem chtěla říct už dávno, ale bojím se. 
A navíc, jestliže máte nějaké nesplněné sny, uvidíte, jak daleko se od nich nacházíte a co potřebujete udělat, abyste byli blíž. 

Bod nula je první krok. 

Bod nula je krokem nezbytným.

Ještě pořád je tento svět plný lidí, kteří si ještě nedokázali říci (nebo ještě nemohou), tváří v tvář, ráno do zrcadla: tento život, celou mojí realitu, všechno, co žiju, jsem si vytvořil.

Přitáhl, vybral, rozhodl jsem o svých přátelích, partnerech, bytu, práci, jídle, nemoci, spánku, sexu i domácím mazlíčkovy:)

Když jsem se ve svých 27 rozváděla, nebylo to nic příjemného. Ovšem jako dnes si pamatuju moment, kdy jsem seděla sama v práci a hleděla do počítače. Měla jsem ten den dost času na přemýšlení, rozjímání, hledání. Až ve chvíli, kdy jsem si uvědomila krutou pravdu, že pokud budu mít pocit, že za naše selhání mohl můj exmanžel, už žádný šťastný vztah nezažiju.
Aby toho nebylo málo, došlo mi také, že jestliže svoje nitro neproměním, budu se za pár desítek let rozvádět znovu!

Udělalo se mi doslova fyzicky zle. To přiznávám:)

Ale potom se přede mnou otevřelo řešení. Cesty se začaly otevírat.
A musím napsat, že to přiznání bolelo mnohem více, než samotné proměňování (a že to bolelo především moje ego, o tom napíšu víc zase někdy příště:)

Proměňování sice trvalo a trvá, již dlouhé roky, ale zatím jsem nenašla nic smysluplnějšího, čemu se v tomto krátkém lidském bytí věnovat:)

Tak se zkusím znovu zeptat, jaký je váš bod 0?

S láskou děkuji,

Silvia