Nejjednodušší vysvětlení Karmy, mluví o příčině a následku. Akci a reakci. Jak zasejeme, tak sklidíme.

Myslím, že výstižnější by bylo dívat se na Karmu, jako na nejpřesnější způsob výchovy, jistotu vývoje,
při zachování svobodné vůle každého člověka.

Nikdo nás do ničeho nedonutí, všechna rozhodnutí si můžeme řídit sami, přesto dříve či později, díky zákonu Karmy a získané zkušenosti, tedy poznání pravdy, se sami rozhodneme začít jednat jinak
nebo přímo změníme náš, mnohdy vyhraněný názor.

Jenže proč tedy tolik z nás má pocit, že Karma je cosi děsivého?

Že je to skutečnost, která nás jisto jistě potrestá?  Důvod, proč se nám některé věci nedaří i vysvětlení našeho neustálého zakopávání na cestě životem?

Představa, že pokud budu konat dobré skutky, dobré věci se mi do života vrátí, je vcelku krásná, ale je potřeba se na tento názor podívat trochu detailněji.

Už jen samotné konstatování – dobrý skutek – může být zavádějící.

Kdo totiž určuje, co je dobré a co je špatné?

Dokážeme opravdu vypočítat, jak se bude život člověka vyvíjet, jestliže se rozhodu mu pomoci nebo nikoli? Můžeme připustit možnost, že vyroste více, pokud se dokáže z tíživé situace dostat sám?

Bavíme se tady o pojmu Karma, nikoli o pomoci bližnímu. To píšu z toho důvodu, že samozřejmě zastávám názor, že si máme pomáhat.
Přestože můj postoj „máme si pomáhat“ zahrnuje všechny živé bytosti a navíc, z mého pohledu není na této planetě nic, co by do té skupiny nepatřilo – tím myslím, živé je všechno.

A tak i logicky vychází, že z pohledu universa, není důležité, komu pomáháme, pro koho co činíme, neb je mnohem důležitější, jak to děláme. S jakým postojem přistupujeme k výsledné akci.

Jestliže se tedy rozhodneme pochopit aspoň částečně, co Karma znamená, může nám pomoci, se na ní podívat jako na výsledek našich zvládnutých či nezvládnutých zkoušek.

Naše vnitřní rovnováha, niterné pochopení dané situace, určuje její výsledek a tedy samotnou Karmu, mnohem více, než náš reálný čin navenek.
To znamená, že když se rozhodnu konat dobré věci, ale např. při samotném darování cítím rozporuplné pocity, „dobrou“ Karmu nevytvořím.

Nejde jen o samotný krok, ale z velké části o náš vnitřní pocit,
o náš vztah s tímto činem a jeho adekvátnost v dané situaci.

Zcela určitě by se našli jedinci, kteří by vypočítávali kolik “dobrých činů” mají udělat a kolik se jim už časově nebo z jakéhokoli jiného důvodu, nevyplatí.
A takto to naštěstí v dokonalém vesmíru nefunguje.

Počítá se vždy a bez výjimky dokončení zkušenosti. Ať už mluvíme nebo konáme, fyzicky pracujeme, přemýšlíme, ve všech těchto činnostech Karma zaznamenává náš stav, míru prožívaného míru :),
harmonii s konkrétním prožitkem, a jestliže je harmonie v našem nitru přítomna,
Karma se opravdu netvoří.

Proto se tolik nauk a náboženství věnuje “bytí sám sebou”. Čím lépe se znám, tím lépe můžu reagovat na jakoukoli situaci přiměřeně, v souladu, s pochopením a hlavně, s nadhledem.

Máme za sebou přece minulá rozhodnutí

Nacházíme se zde na planetě Zemi a fungují na nás zákony, časoprostor tohoto místa i podmínky inkarnace.
I to je důvodem existence staré Karmy, která se více či méně prolíná do našich životů. 
Je tedy pravdou, že nikdo z nás neví, kolik a jakou Karmu má uloženou do budoucna a co bude
z toho balíku a kdy, vytaženo.

Jenže, s možností podívat se i na toto z větší perspektivy, nám vzniká obrázek pravdivosti a hlavně spravedlnosti celého stvoření.

Každý z nás, i člověk s největším utrpením anebo naopak člověk doslova zakopávající o štěstí, dříve či později zažije pohyb na pomyslných vahách osudu neboli Karmy – jen se může stát a je to pravděpodobné, že my to už neuvidíme.
Jednoduše se to projeví v čase, který je pro nás téměř nepředstavitelný. Třeba za několik stovek let.

Jaké volit chování?

Každý den se potýkáme s možností, buď anebo. Každý den před námi stojí mnoho menších či větších rozhodnutí.

Najít v sobě schopnost rozhodnout se bez výjimky v zájmu celku, v zájmu všech zúčastněných, ve prospěch každé bytosti, znamená hledat cestu souladu. A to je také cesta plynutí se samotnou Karmou.

Možná se ptáte, jak ale poznám, jestli se rozhoduju správně?
Správně je složitý pojem. Můžeme si představit, že správně se rozhoduju vždy, když jednám podle svého srdce. To totiž nelže. Takto prosté to je.

Abychom si milně nemysleli, že tímto Karma nevzniká, musím zmínit skutečnost, která říká:
Není zde nikdo, kdo by Karmu neměl.

Takže ani Karmu neobelstíme, naštěstí, protože právě díky ní se posouváme dál, vyvíjíme se v soucitnější jedince, a i když jsou tyto procesy někdy bolestivé, může nám být útěchou, že výsledek nakonec vždycky stojí za to.

Toto pro nás může být úlevou i poznáním, že se tady dá krásně fungovat, příjemně žít, přestože nad námi drží ochrannou ruku veličiny jako Karma a ostatní Boží principy.
Není čeho se obávat a život má smysl.

Video na Youtube:

Děkuji,
Silvia