Většina z nás si uvědomuje odkud pochází. Máme nějakou původní rodinu, rodiče, sourozence i širší příbuzenstvo. Máme místo, kde jsme vyrůstali a také kde se narodila většina našich rodinných příslušníků.

Více či méně jsme s tím smíření, můžeme být i hrdí, vážit si hodnot, které naše rodina ctí a způsoby života, názory i životní hodnoty v nás jsou – ať už je projevujeme přirozeně nebo s nimi třeba bojujeme – zakotvené, zděděné, v genech chcete-li.

Kořeny, které bych v tomto článku chtěla zmínit, jsou z trochu jiného těsta.
Jsou to kořeny naší minulosti i budoucnosti – naše osobní kořeny, kořeny naší duše, našeho příběhu
v tomto vesmíru a až kombinace všech těchto vlivů dohromady nakonec tvoří to, kým jsme dnes.

Vnímat svoji velikost

Když si představíme sebe jako mohutný strom, nejen s velkou korunou, ale právě i nespočtem silných kořenů, můžeme vidět, že rodina ke které dnes patříte, je jen jedním z nich, jedním z těchto kořenů.
Není cílem ubrat důležitost této inkarnaci ani příbuzným, se kterými máme úzké vztahy,
ale podívat se na ostatní kořeny, jež náš strom také vyživují, neustále a jsou jeho velmi významnou součástí.

Jelikož jsme od dětství vychováváni pod konkrétním jménem, za konkrétních podmínek a jsou nám vštěpovány hodnoty míst a lidí, kteří nás formují, mohlo by se zdát, že v nás již nic jiného “nežije”.
Když ale pohlédneme na cestu naší duše z většího měřítka, poodstoupíme trochu dál, uvidíme její odstín a její hluboký moudrý obtisk stvořen všemi příběhy, kterými za ty nekonečné roky prošla. Náš současný život je v jejím pojetí jen zlomek.

To ji činí nejen jedinečnou, ale také to tvoří žijící tepající kořeny v nás, které ač by se mohlo zdát, že jsou již “mrtvé”, naopak přetrvávají a z pohledu jsoucna rozhodně nejsou “vypnuté”, ale skutečně pořád aktivní.

Časo-prostor, který vnímáme přes optiku našeho současného ega, umožňuje hledět na svět nikoli omezeně, spíše by se dalo říci, že má tendenci dělat určitou výseč věcí, jež nás zaujmou a my si je dokážeme uvědomit.

Naše ego si vybírá, co se mu hodí

Ego si vybírá v realitě nejen události, které prožíváme, ale také vnímá události podle názoru na nás samotných, přeci dobře ví, jací jsme a jací nikoliv. Na druhou stranu to dělá hlavně proto, že bychom jinou skutečnost pravděpodobně neunesli. Bylo by to příliš vzdálené představě, kterou o sobě máme.

Přesto všechny ostatní příběhy, naše schopnosti, naše zkušenosti a samozřejmě i těžké zkoušky a naše stíny, se dál projevují a my je nejčastěji jednoduše přehlížíme.
Nejběžnější je, že pokud nezapadají do představy o sobě anebo ještě hůře, pokud neodpovídají představě o této realitě a věcech, které jsou zde možné a které nikoliv, nevnímáme je.
Nevnímáme je záměrně.

Jsme jedineční

Každý z nás má za sebou nespočet inkarnací, ať už tady na planetě Zemi nebo kdekoli jinde. Dokonce
v jiné fyzické i nefyzické formě a naprosto jiném čase.

A i když si to mnoho z nás nemusí přímo uvědomovat, všechny “živé” sny, a také velmi časté zahlédnutí
své velikosti, třeba ve formě déja vu, někdy také ve vypjatých životních situacích (v krizi,
při nečekaném zážitku, nejvíce při setkání se smrtí) jsou právě projevem nás větších, dalo by se řící kompletnějších, celistvějších, mocnějších a sebevědomějších já.
Samozřejmě sem zapadají do jisté míry regulované a mnoha lidmi vyhledávané, plánované vstupy do nevědomí, za pomoci magických rostlin, rituálů, potních chýší apod.

Není možné se potkat s ničím, co by v nás nebylo

Kterýkoli z kořenů, jenž mi náleží a je se mnou neoddělitelně spjat, jenž jsem ochoten přijmout
a nepopřu jeho existenci, mě vyživí, doplní, podpoří a umožní mi vidět “za” moje současné ego.

Díky tomu mohu o sobě méně pochybovat, mohu se setkat se svým odvážným já, mohu uvidět krásného sebe sama, moudrého, takového, kterým si ve skrytu duše přeju být. Naše kořeny jsou prastaré
a hluboké – většina vlastností, které obdivujeme, které bychom chtěli mít, o kterých si sníme, už jsou dávno našimi vlastnostmi.

Tajemství štěstí do jisté míry tkví v tom si je uvědomit
a hlavně si dovolit je žít.

Ano, některé naše minulé i budoucí životy mohou být na první pohled děsivé, snad i nežádoucí,
ale právě v tomto je síla empatie, neb když si dovolíme pocítit, prožít, pochopit, tu kterou bytost
(ať už jsme jí byli nebo z této perspektivy teprve budeme), bude pro nás mnohem snazší přijmout
její podobu i osud a navíc tím získáme, co je již dlouho naše.

Naše kořeny jsou unikátní a naprosto jedinečné. Výhodou setkání se s nimi je zcela určitě pravda,
že jedineční jsme my všichni, protože tento fakt nám přinese druh klidu, ze kterého povstává absence kompetice a potřeby se porovnávat – vždyť není s kým, pokud barva duhy každého člověka neustále
mění odstíny i kombinace barev.

Spíše mám pocit, že z toho vyplývá i pro naše racio jednoduchý závěr, dovolujme si co nejvíce prožívat
naši velikost a sílu, abychom mohli nejen sebe a náš život, ale vše s čím se setkáme zušlechťovat
a činit krásným.

Děkuji,
Silvia

Možná byste se ptali, jak se vědomě setkat s některým ze svých kořenů?

Je to vcelku jednoduché. Můžete požádat své nitro, svoji Boží podstatu, svůj střed, aby vám umožnil
pocítit vlastnost, o které si myslíte, že vám chybí. Stejně tak můžete požádat o prožití schopnosti,
kterou byste si u sebe přáli žít, kterou byste chtěli mít – například trpělivost nebo více odvahy,
výřečnost, laskavost, pohotovost…

Může vám přijít vize s konkrétním příběhem anebo to můžete pouze “prožít v citu” – obojí je stejně obohacující a minimálně otevřete vnitřní dveře – a budete schopni si sami sebe takto představit –
a to je často právě tím prvním krokem, aby bylo možno svoje poklady žít, doslova, abyste si nestáli
v cestě.