Docela často volíme název tři světy, přesto že se jedná o hrubé označení světů, se kterými pracujeme. Naše touha najít vždy příčinu, počátek vzniku nějakého problému nebo nerovnováhy, nás vede tímto směrem. Máme vyzkoušeno, že pokud odstraníme (změníme) nastavení v místě, kde disharmonie vznikla, vytratí se příznaky i z ostatních světů – ať už psychické či fyzické.

Lidskou bytost rozdělujeme na svět Duše, Ducha a Těla. Ta poslední je většinou přijatelná pro všechny. Svoje tělo, fyzickou schránku vidíme a zároveň i cítíme – můžeme si na ni sáhnout – takže o ni nikdo nepochybuje.
Navíc, jestliže nám onemocní právě tělo, velmi často nás tato skutečnost jednoduše donutí něco změnit. Najít způsob, jak více chodit nebo lépe jíst, více spát či prostě odpočívat pravidelně. Když nás v těle něco opravdu bolí, bolest nás nutí se jí zabývat. Mnohokrát o tom nemusíme ani přemýšlet. Uděláme cokoli, aby se nám ulevilo.

V případě Ducha je cesta k jeho rovnováze už trochu složitější. Rádi si ponecháme naše přesvědčení, názory i pohledy na svět. My přeci dobře víme, jak to je! Až ve chvílích, kdy zjistíme, že daný problém se na úrovni těla vyřešit nedá, jsme ochotni se věnovat i Duchu.
Můžeme trpět úzkostí, depresemi, strachem nebo nízkým sebevědomím. Tělo nám může být dobrým pomocníkem: vezme nás na procházku do lesa, ale dlouhodobé řešení se nachází v nalezení příčiny v mentální rovině a tam se také musíme vydat.

Samozřejmě se potkáme na cestě s technikami, jako jsou přeprogramování nebo afirmace. Mohou nám fungovat, v jednodušších případech i na trvalo.  Avšak mnohem častěji se budeme muset dostat až do hloubky mysli, do našeho podvědomí – do části, o které jsme třeba vůbec nevěděli. Je dost možné, že na nás bude čekat překvapení, ve formě až absurdního přesvědčení, které nepodporuje náš život.
Většinou po prvotním šoku, následuje zpracování tématu a my můžeme do světa odejít jako silnější a zralejší bytost.

Posledním zmiňovaným prostorem je svět Duše. Mnoho našich největších omezení pochází právě z této hloubky. A dostat se do ní nebývá úplně nejsnazší. Navíc si musíme připustit, že tento svět nemusí být světem racionálním ani jednoznačným. Pokud se do této hlubiny spustíme, je dobré být ochoten přijmout nebo se potkat s čímkoli. Vyžaduje to rozhodně odvahu. Pokoru. Čistotu.

Techniky, které nám krásně fungují ve světech předešlých, se v Duši zdají být téměř zbytečné. Panují zde jiná pravidla. Co se pevně chytne v naší mysli, propadá se v Duši jako mlhovinou.
 
Jako vždy je důležité, aby dané téma bylo „zralé“, tedy aby už nastal správný čas se mu věnovat – aby bylo možné něco vůbec změnit. A jako druhým důležitým faktorem je naše rozhodnutí – neboli ochota k transformaci, která stojí nejen energii, ale také velikou dávku flexibility, důvěry, odvahy a pravdivosti.

Ale také je pravdou, že pokud změníme nastavení v Duši nebo jednoduše dozrajeme, aby se v nás něco pohnulo, dopad takové vnitřní změny vede k hlubokému klidu a navíc, skoro pokaždé se jedná o změnu v našem životě, která se promítne na všech rovinách. Náš život se může uspořádat způsobem, který bychom vůbec nečekali.
Věci, lidé, přání, jež jsme považovali za nedostupné, nám proudí do života, aniž bychom chápali toto tajemství.

Děkuju,
Silvia

Povídání o Třech světech a Zdroji:

Malování na prohloubení komunikace: