Přesněji řečeno, označuji je (nás) jako velmi citlivé lidi a to z toho důvodu, že jednoduše vnímají nebo jsou schopni zachytit jemné nuance, které mohou jiným osobám uniknout.

Patříte do této skupiny? Nedávno jsem četla, že velmi citlivých lidí je na světě dokonce celých 20% populace. Ale v čem se tedy liší nebo jak se to dá poznat?

Úplně nejstručněji bych zmínila jejich tendenci vnímat „věci“, které nejsou na první pohled viditelné. Tím myslím, že většina se zajímá o pocity, ať již projevené, nebo neprojevené, ve svém okolí. Velice často bývají velmi empatičtí a vědí během krátké chvilky, kdo se jak cítí, často i proč.

Navíc jsou tito lidé schopni zachytit mnoho nehmotných vibrací, změny prostředí, přítomnost bytostí nebo mohou mít telepatické či jinak zvláštní schopnosti. A protože u nich bývá silný pocit sounáležitosti s veškerým okolím, mají tendenci se, více než ostatní, zajímat o vztahy, ekologii či budoucnost tohoto světa jako takového.

Někdy vysvětlujeme, že se dá představit naše niterná struktura jako milimetrový filtr, přes který vnímáme svět. Téměř všichni lidé na této planetě mají nějaký vnitřní filtr, ale jejich detailnost vůbec nemusí být shodná s tou naší. Tudíž některé věci, o kterých se buď zmiňujeme nebo je považujeme za naprosto samozřejmé, jednoduše nevidí či necítí. Z tohoto důvodu se pak můžeme dostat do situací, kde převládá nedorozumění.

Pocity, že jsem „jiný“ nebo je pro mne těžší někam zapadnout, jsou velmi časté. Tito lidé si mohou přát stát se „normálními“, být jako jejich vrstevníci, prostě fungovat v této společnosti a nekomplikovat si život. Ale vypnout, i když jen dočasně svoje vnímání, nemusí být vůbec snadný úkol. Uchylují se potom k různým omamným látkám, alkoholu, drogám, lékům a tak podobně.

Myslím, že požadavek na nalezení smyslu života nebo nějaký druh zařazení se mezi ostatní, je může docela snadno dovést i do různých sekt nebo zvláštních spolků. Zřejmě právě proto, že se jim tam dostane pochopení a navíc bude naplněna jejich touha po uchopení hloubky tohoto světa.

Pokud se potkají s dobrým vedením, případně sympatizujícími rodiči, myslím, že mohou najít ve své citlivosti i obrovské výhody. Rozhodně bych jejich schopnost vidět několik vrstev, neboli nacházet skutečné hloubky, ať už v činnostech, např. hraní na hudební nástroj nebo třeba ve vědě, považovala za výhodu, talent chcete-li.

Stejně jako schopnost načíst situaci, vyhodnotit impulz své intuice a reagovat na jeho základě, může znamenat velikou výhodu, jelikož se prostě rozhodnou někam nejít, či naopak jít. Tuší, jak se cítí blízká osoba, i když je mnoho kilometrů vzdálená a ví, jaká potravina jim neudělá dobře, i když odborníci třeba tvrdí něco jiného.

Za jeden z nejdůležitějších kroků považuji schopnost rozlišit jednotlivé impulzy a niterné vjemy. Je to z toho důvodu, že valná většina lidí, které znám, mívá problémy s pochopením skutečnosti, že to co prožívají „jako své vlastní“, nemusí skutečně být „jejich“.

Nejčastěji je to právě proto, že jim to nikdo v dětství neukázal. Naopak byli třeba utvrzováni v tom, že jsou náladoví nebo že by oni sami měli vědět, proč cítí smutek, hněv nebo nenávist.
Takže je vlastně nikdy nenapadlo, že pocit smutku není jejich, jelikož ho prožívají jen v přítomnosti maminky nebo babičky.

A velmi podobně pak, že pocity stísněnosti nebo nevysvětlitelný tlak, který mají vždy, když jdou navštívit tetičku, může pramenit třeba z domu, ve kterém právě teta žije. Anebo hrůzu, kterou zažívají při hodině češtiny, mohou vnímat kvůli stavu své učitelky a pokud postoupí v ročníku nebo změní školu, najednou je daný předmět začne bavit a také v něm budou dobří.

Neříkám, že je to tak vždy. Zmiňuji se o schopnosti rozlišování hlavně z toho důvodu, že cizí vjemy, postoje, názory nebo muka vyřešit nelze. Neboť když se nám při rozlišování stane, že narazíme na téma, které je naše, máme možnost se rozhodnout jestli jsme připraveni se s ním potkat, případně na něm něco změnit nebo nikoli.

Ale, i když cizí stavy řešit nemůžeme, co můžeme je pomoci sami sobě! A to je vlastně důvod vzniku tohoto článku. Můžeme díky rozlišení významně zmírnit ne-li zcela potlačit děsivé pocity, nevyřešitelné stavy a díky tomu žít spokojenější, radostnější život.

Můžeme se naučit dívat se s větší sebereflexí, objektivněji hodnotit situace, můžeme vystoupit ze začarovaného kruhu nesnází i neřešitelných stavů.
A také můžeme díky schopnosti rozlišení najít způsob, který funguje právě nám, je tedy stejně jako my jedinečný a podporuje nás v našem životě.

Můžeme si uvědomit, kde máme naše vlastní limity a kde naopak tkví naše silné stránky, a hlavně, můžeme se naučit, jak je prakticky používat.

Děkuju:)
Silvia