Je to stav, kdy nejsme v kontaktu se svojí silou prostřednictvím svého citu. Nejčastěji zůstáváme uzavřeni ve své mysli, kde si často vytváříme svůj svět plný představ, domněnek a z toho plynoucích polopravd, sebeklamů a bludů.

Jak se vymístění projevuje?

Jelikož v tomto stavu nejsme napojeni na životní sílu, můžeme pociťovat únavu až malátnost, ospalost během dne, fyzické síly nejsou v dostatečné míře dostupné. Muže se projevit pocit vyhoření, apatie, netečnost, nechuť cokoliv dělat, protože není dost energie na vnímání impulzů, jak ze světa venku, tak z vlastní duše.

A protože nemáme svůj život ve svých rukou, pod „kontrolou“, celkem přirozeně jsme ovládnuti kýmkoliv, v té chvíli, silnějším.
Časté jsou také úniky do her, do virtuální reality, kde právě máme všechno pod kontrolou,
citový svět se tam odpojuje od mysli a tato forma se může stát určitým, dočasným, druhem odpočinku.
Projeví se tím tendence mít svůj svět, do kterého nikoho jen tak nevpustíme, vlastně o něm nikomu neřekneme, aby na něj nikdo neútočil a my jej nemuseli bránit.

Při vymístění přichází také problémy s pamětí a neochota cokoliv plánovat a tím vytvářet závazek – povinnost v budoucnu investovat energii.
Navíc, máme li málo energie, můžeme jednat i bezcitně, neboť nejsme ochotni druhé cítit, abychom
pak nemuseli pro sebe překládat jejich stav do pojmů, se kterými je nutné se vyrovnat, reagovat na ně,
či jen prostě pravdivě komunikovat.

Bez energie není lehké udržet pozornost a koncentraci, vzniká tak určitá rozplizlost, vpíjení se
do okolí, do druhých – ztrácení se v nich. Dá se na to také dívat jako na problém se sebeidentifikací,
s jasností „kdo jsem“ a s tím spojenou neschopností udržet si hranice.

Člověk nebdělý je mnohem náchylnější k úrazům a může se snadněji dostat do nepříjemné situace.

K čemu je to tedy dobré?

Je velice diskutabilní, jestli je to vůbec k něčemu dobré, samozřejmě kromě zkušenosti. Možná by se dalo mluvit o dočasné ochraně před přetížením.

Také bychom tento stav mohli nazvat pasivní formou protestu proti manipulaci, neboť jsme li někde v područí, tímto způsobem jsme do jisté míry neuchopitelní, zakonzervovaní, mimo tento svět, schovaní sami v sobě.
Občas by se na to dalo dívat jako na rozplynutí se v prostoru – bytí vším, ale i toto je vlastně určitou iluzí.

Jak se stanu vymístěným?

Nejčasteji se s tím setkáme u malých dětí, které byli vychovány velice autoritativními rodiči. Naleznou tímto jediný způsob, jak si zachovat ze sebe cosi svého.
Také lidé, kterým se stane, že se nudí a zaměří pozornost mimo sebe, se může stát, že se snadno vymístí.

Když máme dost energie, můžeme se přenést do svého, či jakéhokoli, světa a o čemsi si meditovat a pak se zase svobodně vrátit do přítomnosti. Ale pokud není dost energie, můžeme v tom jiném světě uvíznout.

Může to způsobit i přítomnost programu či přesvědčení typu: „ Toto nejsem já,“ či „ Toto se nesmí,
nebo naopak musí“.
A samozřejmě i trauma, šok, kdy se vymístění stává sebezáchovnou pojistkou a jen tak nám nedovolí znovu se vrátit do nesnesitelného utrpení.

Bylinky a chemie také mohou člověka vymístit, většinou jen dočasně, ale jsou-li užívány pravidelně,
dokonce i trvale.

Co se s tím dá dělat?

Zpracovat tento stav je někdy otázkou jednoho tématu a jindy značně frustrující, nekonečnou prací
s obrovským počtem témat, jejichž vzájemná souvislost nemusí být zřejmá.

Dá se říci, že nejdůležitějším krokem je rozhodnutí se typu: „Chci – toužím být sám sebou, svým pánem
a svobodně tvořit v kontaktu se svojí životní silou.“
Nejlépe za všech okolností.
A pak už stačí jen následovat impulsy, které si jak odpověď přitahujeme do života. Pokud možno
ve všech oblastech života.

Cestou může být rozvíjet kontakt se svoji silou cvičením, pravidelností, zdravou životosprávou.
Hledat způsoby, jak přenastavit názory, kterými o sobě smýšlíme studiem, meditací. Usmiřovat a léčit zranění v duši – regresemi, konstelacemi, pochopením…

Zadání každé duše pro život je jedinečné, čeká nás mnoho výzev a být sám sebou, v kontaktu se svojí silou je nutnou podmínkou vědomého života, který nám je pomůže zvládnout.

Srdečně přejeme šťastnou inspiraci a cestu.

Video na Youtube zde:

Děkujeme,
Martin a Silvia