Velice často se mluví o zrcadle, které nám vnější svět nastavuje. Mnoho hledající je přímo posedlých v hledění do sebe sama, aby nalezli odpovědi na otázky, jež se týkají jejich vnitřních světů a reakcí
okolí na ně.

Do jaké míry si to uvědomujeme?

Myslím opravdu, z hloubi. Dokážeme si vůbec představit, že úplně všechno kolem nás,
nám zrcadlí nás samotné?
Všechno, bez jediné výjimky: intenzivní déšť i vítr, každý motýl nebo jednotlivý lidé, se kterými se ten den potkáme.

Hodnocení není na místě. Neznamená to, že je v nás cosi „dobře“ nebo „špatně“. Zrcadlení by nemělo vést k pochybnostem o sobě, ani k otázkám, co dělám nebo nedělám, abych si takovou situaci přitáhl.

První krok vyjadřuje schopnost bdělosti vůči vnějším událostem a hledáním souvislostí vzhledem
k sobě, potažmo svému chování či názorům. Můžu se ptát, proč se mi něco daří nebo nedaří, a také,
co s tím mohu dělat, případně, co v sobě můžu transformovat.

To je ve skutečnosti krok číslo jedna, jejž mnozí z nás znají, přesto není třeba zůstávat pouze u něj.

Pojďme udělat ještě jeden krok vpřed

V tomto dalším kroku spočívá možnost podívat se do čistého zrcadla „tam venku“, jako do naprosto přesného obrazu. Je úplně jedno, jestli se ten den setkáme s vědomou moudrou osobou, s němou tváří, např. se psem anebo jednoduše potkáme souseda či prodavačku.

Všichni, do jednoho posledního, mají tu magickou schopnost zrcadlit. Nepodceňujme je!

Oni si toho nemusí být vůbec vědomí. Ano, většinou nedokážou vysvětlit, na co reagují a už vůbec ne proč. Ale to ani nepotřebujeme.
Nám ve druhém kroku může stačit, že si toho všimneme my sami.

To samotné kouzlo totiž spočívá v naší vlastní bdělosti. Jestliže věnuju svůj čas a pozornost, potažmo i energii, ke změně mého nitra, můžu hned druhý den vyrazit do ulic a je jisté, že každý s kým se setkám, mi to „odzrcadlí“.

Druhý krok tedy představuje schopnost vyhodnotit reakci svého okolí jako potvrzení mojí vlastní vnitřní změny.
Jako bych díky tomuto bylo možné vnímat, zda se svět mění, pro mě, na přívětivější místo či nikoli.

Nejlépe si reakcí všimnu u lidí, které znám

Samozřejmě si toho lépe všimnu u lidí, se kterými mám nějaký vztah. Je to proto, že jednoduše
očekávám konkrétní druh reakce, protože toho člověka přeci znám a vím, jak se ke mně v minulosti choval.
Změna jeho chování je pro mě v takovém případě snadno viditelná.

Pakliže se osoba najednou usmívá, když se všechny dny předtím na mě mračila nebo neucukne před nabídkou, kterou neustále odmítala, není to náhoda.

Může to být pro mě výzva, podívat se dovnitř,
do sebe, co je dnes jinak.

Nejtěžší je asi rozeznat zrcadlení vzájemné

Protože i když na mě okolí reaguje, je navíc ještě potřeba přidat i druhou stranu a uvědomit si, že zrcadlení je oboustranné. Jako bychom všichni byli chodící, žijící, zrcadla.

Ovšem možné to je.
Stačí se podívat svým srdcem, citem a pravdivě si odpovědět, zda vnímám posun, změnu, daného člověka anebo opravdu pociťuju svoji vlastní proměnu.
Je možné, že změna bude patrná na obou stranách, i když to není až tak časté.

Hraje zde roli i čas

Neb čas tady na Zemi plyne vcelku pomalým tempem, minimálně ten lineární (chronos).
A tak samozřejmě i lidé vstávají každý den z postele, proměněni, jiní, bez většího přičinění, jednoduše vlivem času. Život se jim odvíjí a oni se mění zdánlivě prosti vlastního úsilí.

To je také důvod, proč se při setkání s kamarádem po delší době, buď poznáváme, nebo nikoli. Buď se změnil výrazně anebo jen trochu. Stejně tak to může být i se mnou.

Tady se bavíme především o změnách a niterné práci, která je žádaná a které věnujeme pravidelně energii i čas. V takovém případě je transformace viditelnější i vnímatelnější.

Abychom se s něčím mohli potkat, musí to být s námi kompatibilní

To znamená, musí to vibrovat na stejné frekvenci jako my. Jediný důvod, proč se nám může zdát,
že si něco takového nepřejeme, je ten, že si této frekvence nemusí být vědomi.

Bavili bychom se o vibraci, která se projevuje skrze naše nevědomí. Přesto nám přitahuje do života
situace a osoby, překážky i příjemné náhody, jež udávají našemu životu směr.

Není cílem každého z nás zvědomit se, co nejvíce. Možná úplně stačí, připustit zrcadlení jako součást života každého z nás.
Podívat se na svět venku jako na naši vlastní vnější část, která s námi komunikuje bez přestání.
Pořád.

Potom můžeme považovat zrcadlení za pomoc

Můžeme být rádi, že je nám tato interakce umožněna a jsme svobodní ji používat pro náš vlastní rozvoj, z neutrálního postoje.
Díky tomu se také můžeme cítit motivovaní a hledět vstříc novému dni, s očekáváním, jaké změny nám budou viditelné a které bychom ještě chtěli umocnit.

Dívat se na zrcadlení z tohoto bodu nám umožní ještě jednu skvělou věc, a to nebrat si nic osobně.
Je jen na nás, jestli dokážeme v každé komunikaci vycítit a rozlišit témata, případně vystopovat ty naše vlastní, aniž bychom se dostali do únavného koloběhu souzení a nespokojenosti.  

Pak je možné používat zrcadlení hravě a dívat se na tento fenomén právě s dětským úžasem, jako na zrovna objevený fascinující zázrak života.

Video o zrcadlení:

Děkuji,
Silvia