Zkušenost je nepředatelná.
To je pravděpodobně jedna z nejmocnějších vlastností konstelací. Díky rolím, které můžeme prožít přímo v konstelaci, se otevře prostor empatie a hlubokého prožitku.
Až skutečně prožité situace můžeme pochopit. Ale také nemusíme. Může stačit pocit, kdy se cítím pod tlakem. Zoufalá. Vyděšená. Zaseknutá. Nebo taky odevzdaná a bez síly.
Pocitů může být nespočet.
Ale ten samotný prožitek otevírá SOUCIT. Otevírá POCHOPENÍ. Otevírá VHLEDY do života někoho jiného. Otevírá BRÁNU do (ne)vědomí našeho vlastního života.
Prožitek zoufalství a bezmoci umožňuje, abychom se podívali na jakoukoliv bolest se soucitem. Umožňuje prožití vnitřního vhledu, kdy se propojí všechny souvislosti.
Najednou chápeme, proč ten člověk jedná, jak jedná. Hněv a nesouhlas nás snadno opustí.
Ano, asi by stejná situace pro nás samotné třeba byla snadno vyřešitelná. Nebáli bychom se jí postavit čelem.
Ovšem my máme naše vlastní výzvy.
Výzvy, ve kterých by zase někdo jiný neváhal jednat a snadno by je vyřešil. Každý přeci máme slabé a silné stránky. Témata, která s námi hýbají, mohou být pro někoho jiného směšně lehká.
Konstelace díky PROŽITKU bourají nevhodné soudy a nastavují laskavější pohledy na všechno, co se v jejich kruhu objeví.
Každý z nás může jednou chybovat. Možná bychom si tedy přáli, aby nás naši blízcí, naše okolí, lidé, neodsoudili a zvolili pro nás přijatelnější formu vnitřní proměny.
Takže, co konstelace přinášejí?
Přinášejí cosi nesmírně cenného – trvalou proměnu.
Najednou už ten lidský příběh není tak černobílý. Už nemáme chuť po nikom hodit kamenem. Chápeme úhly pohledů a velmi často i SKRYTÉ důvody lidského chování.
Chápeme čísi strach. Jeho nejednoznačnost. Jeho váhavost. Jeho nečitelnost.
Téměř nikdy s jistotou nevíme všechno o všech. Lidský život je spletitou formou zážitků, o kterých mnohdy nemluvíme. Ze studu. Ze svědomí. Nebo prostě nechceme. Sdílení může bolet.
Jakým způsobem se konstelace transformují, považuji za nejhlubší TAJEMSTVÍ.
Bez hluboké důvěry k Vesmíru by byly konstelace neproveditelné.
To tajemství je totiž skutečnost, že se nikdy dopředu neví, co se bude dít. Není jasné, jak se bude daná skupina lidí chovat. Kdo bude přizván do konkrétního příběhu, ani jakým způsobem bude konstelace ukončena.
Všechno je to živé, tvárné, v procesu, v pohybu, jako život sám.
Kolik je lidí, tolik je cest. Naštěstí všechny nakonec vedou k MÍRU.
Veliká většina konstelací dojde klidu a cesta nejmenšího odporu se otevře v náruči přítomných lidských bytostí, které se setkali, aby se vzájemně podpořili, aby si vzájemně pomohli a aby si byli mnohdy tichou, přesto nesmírně důležitou OPOROU.
Nikdy nejsme sami. Celý svět se spojí, abychom došli kam si přejeme (nejen v konstelaci).
Děkuji. Miluji. Vstupuji do KONSTELACE:)
Silvia